Beekeeping in Canary Islands. Apicultura en Canarias

Un estudiante de doctorado de la Universidad del Sur de Bohemia, República Checa, se pone en contacto con ApiGranca para visitarnos, conocer a nuestra abeja negra y las prácticas de apicultura que realizamos en Canarias. De vuelta a su país nos ha enviado el documento siguiente y también las fotos que podemos ver en la Galería Fotográfica.

Beekeeping in Canary Islands

Canarias es un país montañoso y muy diverso, donde en un área relativamente pequeña existen desiertos áridos y semidesiertos casi sin vegetación en el sur y tierras fértiles con gran cantidad de especies endémicas en el norte, en su mayoría xerófitas. Esto se debe a que hay escasez de agua en el paisaje, lo que aumenta enormemente el costo de producción de alimentos para los agricultores. Por otro lado, gracias a la alta biodiversidad de las plantas con flores y al clima tropical que permite un flujo de néctar casi continuo, la apicultura es muy próspera.

Tuve el honor de conocer a unos excelentes apicultores que me introdujeron en la apicultura local. Uno de ellos es Antonio Quesada, que también es vocal de la asociación ApiGranca. Esta organización agrupa a la mayoría de los apicultores de la isla de Gran Canaria y les proporciona todos los servicios necesarios, incluyendo la compra de medicamentos, el intercambio de cerones por cera laminada, cursos de formación, excursiones y asesoramiento, así como seguros. El seguro parece ser muy importante aquí debido a los ocasionales incendios a gran escala, debido a que los apicultores podrían perder gran parte de las colmenas.

Por último, pero no menos importante, esta organización lucha por la conservación de la especie protegida nativa abeja negra canaria. En este sentido, el entorno isleño es una gran ventaja, lo que limita la introducción de abejas no autóctonas, así como la propagación de enfermedades de las abejas. Por estas razones, la salud de las colonias de abejas locales está en un buen nivel y el colapso de las colonias debido a enfermedades es muy raro. Otra ventaja es el flujo de néctar durante casi todo el año, gracias al suave invierno. Por lo tanto, los apicultores alimentan a sus colonias solo con una pequeña cantidad de jarabe azucarado durante el período de menor floración. Así, las colmenas siguen teniendo una dieta natural rica en sustancias flavonoides presentes de forma natural en la miel y especialmente en el polen, cuya diversidad allí es muy elevada.

Parece que las abejas locales forman colonias de tamaño bastante menor al mediano, en comparación con la abeja Carniola, que en las condiciones de la República Checa se mantienen normalmente en 3-5 cajas grandes (39×24 cm). Sin embargo, los rendimientos de miel son a menudo más altos en las Islas Canarias, probablemente debido a un flujo largo y rico de néctar, especialmente en las zonas montañosas. En apariencia, las abejas canarias negras locales son similares a la abeja carniola, pero en mi opinión, son más agresivas, lo que sentí por varias picaduras en un traje protector completo (puesto descuidadamente) al inspeccionar un colmenar de montaña. Entonces entendí la advertencia de traer equipo de protección, aunque normalmente no lo uso en la República Checa. Curiosamente, en el colmenar de la ciudad de Antonio, las abejas eran muy amables y amigables, mientras que en las montañas eran más agresivas. Quizás se deba a que llegamos a los colmenares de montaña al atardecer, cuando las abejas pecoreadoras dejaron de volar y ya hacía frío.

Sin embargo, me sorprendió muy positivamente el sabor de la miel de flores y de bosque, que considero el mejor que he probado en mi vida. Además, la miel local tiene un efecto antimicrobiano muy fuerte, lo que la convierte en un producto muy valorado. Disfruté mucho de la apicultura en la isla de Gran Canaria y de la organización ApiGranca, y espero poder volver a verla algún día.

Petr Mráz

University of South Bohemia in Ceske Budejovice, Faculty of Agriculture

En nuestra web puedes visitar la Galería Fotográfica de esta visita a varios apiarios. Seguro que te gustará.

Kanárské ostrovy jsou hornatou a velmi rozmanitou zemí, kde se na poměrně malém území nachází vyprahlé pouště a polopouště téměř bez vegetace na jihu a úrodné půdy s velkým množstvím endemitních druhů na severu, převážně xerofytních. Je to z toho důvodu, že je zde nedostatek vody v krajině, což zemědělcům značně zvyšuje náklady na produkci potravin. Na druhou stranu, díky vysoké biodiverzitě kvetoucích rostlin a tropickému klimatu umožňující téměř kontinuální snůšku je zde velmi prosperující včelařství. měl jsem tu čest poznat několik výborných včelařů, kteří mi přiblížili místní včelaření. Jedním z nich je Antonio Quesada, který je zároveň vedoucím včelařské společnosti ApiGranca. Tato organizace sdružuje většinu včelařů na ostrově a poskytuje jim veškerý potřebný servis, včetně nákupu léčivých přípravků, výměnu vosku za mezistěny, vzdělávací kurzy, exkurze a poradenství a také pojištění. Pojištění se zde zdá být velmi důležité vzjledem k občasným rozsháhlým požárům, kvůli kterým včelaři přicházejí o značnou část včelstev. V neposlední řadě tato organizace bojuje za zachování původního chráněného druhu Canary black bee. V tomto směru je velkou výhodou ostrovní prostředí, které omezuje introdukci nepůvodníc plemen, stejně tak jako šíření včelích nemocí. Z těchto důvodů je zdravotní stav místních včelstev na dobré úrovní a k úhynům vlivem nemocí dochází velmi zřídka. Další výhodou je snůška během téměř celého roku a to díky mírné zimě. Včelaři proto krmí svá včelstva jen malým množstvím cukerného roztoku v období chudém na květy. Včelstva tak mají stále přirozenou stravu bohatou na flavonoidní látky přirozeně se vyskytující v medu a především v pylu, jehož diverzita je zde velmi vysoká.

Vypadá to, že místní plemeno včely tvoří spíše méně až středně početné kolonie, v porovnání se včelou kraňskou, která se v podmínkách české republiky běžně chová na 3-4 velkých nástavkách. Medné výnosy jsou však mnohdy vyšší na Kanárských ostrovech, pravděpodobně vlivem dlouhé a bohaté snůšky, zejména v horských oblastech. Vzhledově je místní Black kanary bees podobná včele kraňské, ale podle mého názoru je více agresivní, což jsem pocítil asi 10 žihadly v kompletním ochranném obleku (nedbale nasazeném) při kontrole horské včelnice. Tehdy jsem pochopil co znamenalo varování přivez si ochranné pomůcky, které při práce se včelou kraňskou většinou nejsou potřeba. Zajímavé je, že na Antoniovo městské včelnici byly včely velmi mírné a přátelské, zatímco v horách více agresivní. Možná je to dáno tím, že do horských včelnic jsme se dostali až k večeru, kdy včely přestávaly vyletovat a bylo již chladno.

Velmi pozitivně mě pak překvapila chuť květového i lesního medu, kterou považuji za nejlepší co jsem kdy ochutnal. Navíc mají místní medy velmi silné antimikrobiální účinky, což z nich dělá velmi ceněnou komoditu. Včelaření na ostrově Gran Canaria se mi velmi líbilo, také díky velmi pomocné organizaci ApiGranca a doufám, že se sem ještě někdy podívám.

Petr Mráz

University of South Bohemia in Ceske Budejovice, Faculty of Agriculture

Leave a reply

Tu dirección de correo electrónico no será publicada.